Schlaraffia in Prag

Prag steht nicht nur heute, sondern stand auch bereits Mitte des 19. Jahrhunderts im Ansehen einer Kunststadt von Renommee, welches vor allem damals eng verknüpft war mit dem Prager Theaterleben.

Besonders auf Betreiben des Direktors des Deutschen Theaters in Prag, Franz Thomé, dem späteren Rt Carl II., wurde als Gegenpol zum etablierten, aber dünkelhaften Künstlerverein "Arcadia", ein rein spöttisch benannter "Proletarier-Club" aus der Taufe gehoben. Hier sammelten sich ungebundene Künstler, die bisher an Stammtischen ihrer Lust an Karikatur und Überspitzung frönten. Diesen Umstand machten sich die Gründungsväter zunutze, um nicht nur die schönen Künste zu pflegen, sondern die herrschenden gesellschaftlichen Verhältnisse, insbesondere innerhalb des Adels und des Beamtentums genüsslich zu persiflieren.

Es sollte aber noch mehr als ein halbes Jahr vergehen, bis aus diesem Club am 10. Oktober 1859 der Verein "Schlaraffia" hervorging. Obwohl keine große Werbung gemacht wurde, hatte der Verein hohen Zulauf, sodass ein Wechsel der Lokalität erforderlich wurde. Traf man sich anfangs in Freund's Restauration, so wechselte man nun in das Gasthaus Hopfenstock und später auch in andere Räumlichkeiten.

Nach und nach gab man sich selbst Regularien, welche heute als Spiegel und Ceremoniale bekannt sind und es bildete sich das heute noch gepflegte Spiel heraus. Da die Künstler unterschiedliche Engagements erhielten und das nicht nur in Prag, nahmen sie die schlaraffische Idee mit an ihre neuen Wirkungsstätten. Dort begeisterte diese dann auf's Neue mit dem Effekt, dass schlaraffische Neugründungen nach Prager Vorbild auch in anderen Städten, wie Berlin, Leipzig, Graz, Wroclaw, Brno um nur einige der ersten zu nennen, entstanden.

Dies war der Beginn eines einzigartigen Triumphzuges des inzwischen weltweit vertretenen Männerbundes. Abrupt gestoppt wurde dieser durch den Einmarsch deutscher Truppen in das tschechische Staatsgebiet und die Besetzung Prags 1939. Den umfangreichen Repressalien der Besatzungsmacht fiel auch die Schlaraffia Praga zum Opfer, die 80 Jahre nach ihrer Gründung und beispielloser Verbreitung erlosch.

Es hat mehrere Versuche gegeben, so auch gegenwärtig durch den Stammtisch zu Prag, Schlaraffia in seiner Geburtsstadt wieder heimisch werden zu lassen. Jedoch blieben diese bisher erfolglos.

Schlaraffie v Praze

Praha je dnes, stejně jako již v polovině 19. století, považována na věhlasné umělecké město, což bylo tehdy úzce spojeno především s děním kolem divadla. Zvláště díky úsilí ředitele Německého divadla v Praze Franze Thomého (později Rytíř Carl II)

byly – jako protipól etablovaného, ale měšťáckého uměleckého spolku Arcadia – položeny základy čistě recesisticky nazvaného „Klubu proletářů“.
Zde se shromažďovali svobodní umělci, kteří si své záliby v karikatuře a vzájemného špičkování doposud užívali u svých štamgastských stolů. Těchto okolností využili duchovní otcové k tomu, aby zde nebyla pěstována jen krásná umění, ale i parodování společenských poměrů, zejména těch, které panovaly ve šlechtických a úřednických kruzích.

Mělo ovšem uplynout ještě více než půl roku, než z tohoto Klubu dne 10 října 1859 vznikl spolek „Schlaraffia“. Přestože spolek nebyl nijak zvlášť propagován, měl velký nárůst členů, takže bylo zapotřebí změnit místo schůzek.

Setkání probíhala zpočátku ve Freundově restauraci, následně v restauraci U chmelového štoku, později i jinde. Účastníci si postupně sami vytvářeli regule, které jsou dnes známy jako Spiegel und Ceromoniale, a rodila se také dodnes provozovaná Hra.
Umělci získávali různá angažmá, a to i mimo Prahu, přinášeli proto schlaraffskou myšlenku s sebou do svých nových působišt. Tamější obyvatele nadchli touto novinkou natolik, že podle pražského vzoru vznikaly pobočky i v dalších městech – mezi prvními například v Berlíně, Lipsku, Grazu, Wroclavi a Brně. To byl počátek jedinečného triumfálního tažení pánského spolku, který je v současné době rozšířen po celém světě.
Úspěšné tažení však bylo náhle zastaveno vpádem německých vojsk na české území a obsazením Prahy v roce 1939. Rozsáhlým represáliím okupační mocnosti padla za oběť také Schlaraffie v Praze, 80 let po svém vzniku a bezpříkladném rozšíření.

Byly učiněny mnohé pokusy o to, aby Schlaraffie ve městě svého vzniku opět zdomácněla. Prostřednictvím Stammtische zu Prag se o to dnes snažíme i my. Zatím ovšem bez úspěchu...

Direktors des Deutschen Theaters in Prag, Franz Thomé